Samota

Samota nebo osamělost

Cítíte se sami, osaměle, jste bez partnera a nemůžete se dočkat, kdy potkáte svoji druhou polovičku? Osamělost může mít různé podoby, ale každý z nás ji ve svém životě již nejednou zažil. Většinou vnímáme osamělost negativně, cítíme spíš prázdnotu uvnitř sebe, stále si myslíme, že nám něco chybí a přitom si neuvědomujeme, že ve skutečnosti nám samota nabízí spoustu příležitostí...

Samota jako příležitost k rozvoji vlastních schopností 

My lidé jsme naprogramováni tak, že stále hledáme někoho blízkého, někoho, s kým budeme sdílet svůj život, onu spřízněnou duši. Partnerství pro většinu lidí je ideálem jejich bytí, to nelze popřít, i když to má jako každé pravidlo své výjimky. Vždy v historii existovalo určité procento lidí, kteří se nikdy neoženili nebo neprovdali a žili si spokojeným a osamělým životem, který jim poskytoval spoustu času na jejich koníčky a na duchovní život. Typickým příkladem by mohli být právě poustevníci nebo pověstné babky kořenářky, které bydlely v chaloupce jen se svojí kočkou. Tito lidé byli celým svým okolím vyhledáváni pro své hluboké znalosti a duchovní moudrost. Na jejich získání měli čas jen díky tomu, že nemuseli věnovat část svého života partnerovi a rodině... 

Jak vidíte, všechno špatné je pro něco dobré a dnešní oblíbený trend mladých lidí, kteří dobrovolně žijí „single“ ve vlastním bytě a seberealizaci nacházejí ve své práci není žádná novinka. Není to samozřejmě cesta pro každého, ale pro většinu z nás je užitečné, když si ji alespoň na několik let svého života vyzkoušíme. Lépe poznáme sami sebe a posuneme se rychleji kupředu nejen v kariéře, ale především v duchovním vývoji, protože máme zkrátka více času na to, aby se naše vlastní duše rozvíjela! A to nám bude víc než užitečné i později, když se nakonec rozhodneme, že jsme našli toho pravého nebo tu pravou, a vstoupíme do spokojeného vztahu! 

Dokud neumíme žít sami se sebou, neumíme být šťastni sami se sebou, nemůžeme očekávat od partnera, že nám to místo samoty nějak vyplní...Sami jsme se narodili, sami i umřeme, máme okolo sebe své ochránce, světelné bytosti...nikdy nejsme sami.

Samota je krásná k našemu duchovnímu růstu, už jen tím, že jedině v samotě poznáme kdo jsme, co nás baví, proč jsme se narodili...můžeme krásně vnímat svou duši, propojit se se svým Já..dávat si otázky, na které si dokážeme sami odpovědět, můžeme se poznávat, nejen sebe, ale i vesmír....

Rozhodnutí je ve vašich rukách - a v hlavě! 

Rozhodnutí o tom, jestli budeme tesknit nad svojí osamělosti nebo se radovat z příjemné samoty je pouze na nás a odehrává se jen ve vlastní hlavě. Minulost je pryč a na současném stavu to nic nemění, jste zkrátka sami, svobodní a je to skvělé!