Jen my sami si tvoříme svůj život
Jen my sami si tvoříme svůj život.
Ti, co nám ubližují, to dělají z lásky k nám, i když se to někomu nemusí líbit, ale je to tak. Dám příklad, někdo nás kopne, nebo nám nadává a hned máme na výběr, jak s tím naložíme. Jedna možnost je ta, že ho kopnu také, nebo mu vynadám, tím pádem posiluji jeho naštvanost a jsem naštvaná taky - čemu dávám pozornost to posiluji. Druhá možnost je ta, že k němu pocítím soucit, nic nevracím, naopak mu odpustím, protože vím, že pokud někdo nadává mluví jen o sobě a má v sobě bolest.
Každý jsme tvůrce svého života, vše, kde se právě nacházíme jsme si zvolili, rodinu, přátelé, místo, kde jsme... všechny podmínky ve kterých se teď nacházíme jsme si zvolili, aby jsme měli ideální prostor i podmínky pro náš růst, aby naše duše se učila a chápala, skrze naše tělo, naše uvědomění. Nikdy nedostaneme nic těžšího než dokážeme zvládnout, vše co se nám děje je správné, jsou to dary, které jsme si předem zvolili. Nikdo to nemá lehčí nebo těžší než my sami, protože jsme si to naplánovali.
Jedině ten, kdo má malé sebevědomí, málo lásky.... jen ten se cítí ublíženě, jedině tomu ublíží nějaký kopanec, nějaké nadávky. Na někoho útočit je projevem slabosti, kope okolo sebe jen ten, kdo se nemá rád, kdo si sám sebe neváží a pro nás je to krásné učení, každý kopanec nás dělá silnějšími, obohacuje nás, ukazuje nám, kdo opravdu jsme.
Bylo by možné odpouštět bez ublížení ? Nebylo, lidé, kteří nám ubližují jsou veliké dary.
Každý odpor k někomu, nebo něčemu, vyvolává v těle nerovnováhu, která se nám projeví většinou skrze tělo. Každá naše záporná reakce na cokoli se ukládá v těle a vždy se časem projeví.
Proto buďme srdeční, odpouštějme, buďme vděční a hlavně neberte si nic osobně, jednejme vždy s láskou a vděčností.