Intuice

Určitě zná každý takové ty pocity, že se mu někam nechce, že se mu něco nedaří, nechce se mu v něčem pokračovat ......

A to jsou přesně ty pocity, které nás vedou, které nám ukazují co máme a co nemáme dělat, je to vlastně intuice, kterou my tak rádi nevnímeme. Ego-mysl nás stále přesvědčuje a naše tělo skrze pocity nám stále ukazuje něco jiného a přiznejme si, že raději posloucháme naše ego, které to s námi umí dokonale a pak se nám něco přihodí a my si řekneme, já věděl/ a, že tam nemám chodit, já to věděl/a, že to nemám dělat, ale už kolikrát je pozdě, ikdyž já zas říkám, všechno špatné je k něčemu dobré a jak jinak by jsme se naučili vnímat své tělo, pocity... než přes situace v kterých si uvědomíme, že jsme zase poslechli své ego..

Děti jsou naši úžasní učitelé, děti prostě ví, naslouchají své intuici, dělají vše, co je baví, nestydí se, nekoukají na okolí, jsou sami sebou, nebojí se a my místo toho, aby jsme jim naslouchali, učili se od nich ztracené přirozenosti, naslouchání intuice...a zeptali se sami sebe, co mi ukazuje to dítě, v čem se chovám stejně jako to dítě, co potřebuji změnit..(proč dítě zlobí, proč se vzteká, proč neposlouchá, proč lže...proč je nemocné...z ničeho nic nikdy ne), tak jim zakazujeme, přikazujeme, učíme... ty naše programy, to nesmíš, to musíš, musíš udělat to a tamto..., co tomu řekne okolí, nesmíš brečet...Tak je krásně učíme, aby nevnímali sami sebe, aby nebyli sami sebou...

Z vlasní zkušenosti vím, že pokud se nezměníme my, nezačneme se sebou něco dělat, tak ani dítě se nezmění a jakmile si uvědomíme, co nám dítě zrcadlí, zapracujeme na tom, uvidíme změnu i na dítěti a věřte, že takové změny stojí za to.

Není jednoduché někdy vnímat své pocity, ale pokud člověk chce být zdravý, šťastný.., tak moc dobře ví, že jedině prací na sobě se dostane zpátky ke svému opravdovému JÁ a vnímání intuice...

Intuice, náš vnitřní hlas nikdy nezklame a vždy má pravdu.