Proč kritizujeme ostatní

Proč kritizujeme

Každý z nás je jedinečný a každý z nás dělá vše jak nejlépe umí, nebo jak je naučený.... vždy když něco děláme, nějak se chováme, nějak jednáme, ať už hezky nebo jinak, vždy děláme to, co si myslíme, že v ten okamžik máme dělat, co je správné...

Stane se, že jsou chvíle, kdy o někom něco říkáme, nadáváme, kritizujeme ho.....
Ale jsme to opravdu my, když nadáváme, pomlouváme, kritizujeme....?

Je to naše součást, naše ego, které se stále potřebuje projevovat, něco obhajovat, nadávat, někdy kritizovat....Naše ego se potřebuje živit a my mu dáváme potravu...

Potřebuje srdce-láska něco obhajovat, kritizovat? Ne srdce ne, srdce ví a zná pravdu.

Jak můžeme říct o někom, že je hloupý, ošklivý...když víme, že každý je originál a každý se snaží jak nejlépe umí? My totiž vše co říkáme o druhém, mluvíme vlastně o sobě, jsou to jen naše naučené pravdy a každý má naučené jiné pravdy a každý o svých pravdách tvrdí, že je to pravda..
Kolik lidí si neuvědomuje, že svým vyjadřováním, svou kritikou někoho, mluví vlastně o sobě, popisují sebe....popisují jen to, co se naučili, co si jen myslí, že tak je..ale je to pravda? Co je pravda pro jednoho, nemusí být pravdou pro druhého.
Vždy když o někom mluvíme, mluvíme o sobě, vyjadřujeme sebe, jsou to jen naše pravdy, které jsme se naučili, které jsme převzaly od okolí.
Každý jsme jedinečná bytost, každý jsme takovým střípkem Boha, Vesmíru..., jak kdo chce. Pravdu máme každý uvnitř sebe, je někdy složité se k ní dostat, je to zase práce na sobě... A pokud člověk na sobě pracuje, umí být spokojený sám se sebou, má se rád, žije v lásce....tím pádem nemá potřebu ubližovat sám sobě, ani nikomu jinému a už vůbec ne, někoho kritizovat....protože ví, že vše co řekne o druhém, je vlastně o něm.