STRACH, PROČ SE BOJÍME ? 

 Strach je pocit, který zná myslím každý člověk. Někdo se bojí často, propadá strachům, někdo jen občas....Co je vlastně strach? Proč ho cítíme, proč k nám přichází? Proč když se něčeho bojíme, obáváme, tak si to k sobě přitahujeme?

 Strach je úžasná emoce. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si některý ze svých strachů. Jaké to je? Kde na těle ho cítíte? Jakou formou ho cítíte? Forem strachů je bezpočet. Jedno však mají stejné…..

 Strach je stav, kdy nejsme sami sebou. Strach je, když odcházíme od svého Já. Strach je projevem našeho ega. Strachu se učíme odmalička. Naši rodiče nás učí strachu, dokonce i my používáme naučené formy strachu na naše děti. Používání strachu je forma manipulace, když  se snažíme docílit něčeho, co nám má být “dobrým”. Malé děti strach neznají. Když dítě pláče, dává najevo hlad, žízeň nebo jinou fyzickou nepohodu. Třeba nemoc. 

 Dítě je dokonalé. Až tohle pochopíme, přestaneme děti (de)formovat a začneme se od nich učit. Děti jsou úžasní učitelé. Jsou napojeny na své vyšší já, na své duchovní rádce, na Boha - Vesmír-Stvořitele….

Malé dítě ví, že nepotřebuje strach, že ho mít nemusí, protože NENÍ NIC, ČEHO BY SE MĚLO BÁT! Jenže na malé dítě dáváme přeci pozor, aby se mu NIC NESTALO a začneme mu vštěpovat zásady, které mu mají jeho fyzickou bezpečnost zaručit….A jak to děláme? Přeci přes strachy….tam nechoď, mohl bys spadnout a zlomit si nohu….jestli se nebudeš učit, nic z tebe nebude……v životě se musí tvrdě makat……v noci nechoď sama parkem, mohl by tě někdo přepadnout….. a pokud nám argumenty nestačí, neváháme sáhnout k horším situacím a strašit děti tragickými případy, které se staly (nebo by se stát mohly)….
A tak v dobré víře naučíme dítě strachu, že si musí dávat pozor, aby ho neštípla včela, aby se nenapilo vody v přehradě, protože by z toho mohlo onemocnět, aby bylo hodné a poslušné, jinak Ježíšek nepřinese dárky……

 Zkuste si sami přehrát v hlavě, co všechno jste použili pro dobro svých dětí, aby udělali to, co jste potřebovali? Aby reagovali tak, jak jste si mysleli, že reagovat mají? Zkuste si vzpomenout, čím vás strašívali vaše rodiče? Vzpomeňte na všechny horory, co jste kdy viděli v televizi, na zprávy, které bývají každý den v televizi, novinách, na internetu….pozorujte, jak jsme stále vystavováni tlaku, abychom se báli….prasečí chřipky, klíšťat, očkování, válek, znásilňování a jiných katastrof, které se dnes a denně dějí….

 Strach je pouze energie, určitá vibrace. Tato energie je velmi nízká. Když cítíme strach, necítíme se dobře, jsme sevření, nemůže k nám naše intuice....V momentě strachu k nám nemůže Bůh...andělé... Nejsme schopni je vnímat. Strach není v přítomností, my se nebojíme něčeho, co je TADY a TEĎ. Strach je jen, když myslíme na budoucnost a vytváříme si své scénáře, nebo když se vracíme do minulosti ve vzpomínkách na něco nepříjemného. Proto člověk, který je ve strachu není schopen žít přítomností, být tady a teď, užívat si přítomný okamžik….protože je sevřený a i když je jeho fyzické tělo teď a tady, jeho mysl je v budoucnosti. Člověk, který se bojí, zaměřuje svou veškerou energii přesně tím směrem, kterým nechce. Neuvědomuje si, že dává velkou sílu právě tomu, co nechce, aby se stalo. Čím silnější strach je a čím častěji si ho vizualizujeme tím, že se na něj zaměřujeme, přemýšlíme o něm, tím rychleji se stane naší přítomností.

Svého strachu se můžeme zbavit. Protože je to pouze energie, můžeme ji přetvořit. Zvýšením svých vibrací a zaměřením naší pozornosti na to, co nás zajímá a čím se zabývat chceme odlákáme sami sebe od toho, čeho se bojíme. V prvé řadě ale potřebujeme pochopit, že není čeho se bát. Pokud věříme, že vše je dobré a vše má svůj smysl, že naše životy nejsou pouhé náhody, pokud jsme schopni vnímat tok událostí, že vše do sebe zapadá.... pak cítíme, že jsme součástí vyššího plánu. Proč se bát, pokud vše, co se děje, je dobré? Proč se bát, když se vyvíjíme? Bojí se malé dítě toho, že mu začne růst první zub? Nebo že udělá první krůček? Bojí se dítě, že začne jíst tuhou stravu? V životě malého dítěte je spoustu okamžiků, kdy by se bát mohlo, protože dělá stále nové věci. To dítě se ale nebojí. Vnímá, že je součástí Boha, vnímá svou úžasnost, cítí, že vše se děje jak má, nepotřebuje vynakládat svou energii na to, aby si zjišťovalo, zda Bůh je. Dítě o tom nepochybuje a ani nemá potřebu o tom mluvit. Dítě začne chodit, protože cítí, že je to jeho úkolem.

 Jakmile odhodíme své strachy, můžeme s lehkostí vnímat svět okolo sebe, svoji intuici. Budeme schopni vnímat kdy máme kam jít, s kým se máme setkat, co máme jíst, jakou práci máme dělat….budeme napojeni a intuice nás povede. Nebudeme pochybovat o tom, že děláme něco špatně, vnitřně ucítíme, že vše, co děláme je správné. Když kousnu do jablka, nemusím přece pochybovat o tom, že mé zuby neumí rozkousat jablko, že neumím polknout, strávit, vyloučit...Mé tělo přece dokáže vzít vše potřebné. Proč bych o tom měla pochybovat? Proč tedy tak často pochybujeme? Zkusme si na tuto otázku odpovědět….Co nám způsobuje pochyby?

Největší příčinou našich strachů je nedostatek víry sama v sebe a nedůvěra ve vyšší moc... Nedostatek víry nás vede v nedostatek lásky. Protože kde je víra, tam je láska. Kdo věří, nepochybuje. Pochybuje ten, kdo nevěří.

Strach je považován za negativní emoci. Strach má sice negativní náboj, ale je pro nás velkým dobrem. Díky strachu si uvědomíme, že máme někde nedostatek a že se tomu máme věnovat. Sami od sebe jsme příliš leniví na to, abychom bádali sami od sebe. Většinou potřebujeme popostrčit. Proto máme nemoci….nemoci jsou pro nás ukazatelem, stejně jako strach.

Strach, kdykoliv k nám přijde, je pouze jen ukazatel. Strach nám ukazuje, v jakém místě se oddělujeme od sebe, od Boha. Abychom strach mohli přetransformovat, potřebujeme pochopit jeho podstatu. Uvědomit si, čeho se doopravdy bojíme. Často máme pocit, že se něčeho bojíme, ale jakmile začneme opravdu pátrat, zjistíme, že příčinou strachu je něco jiného. Třeba se bojíme, abychom nepřišli o práci, ale v podstatě máme obavu, abychom měli dostatek peněz na živobytí. Nebo se bojíme, abychom neztratili partnera a přitom máme strach ze samoty…..

Většina strachů je převzata od našich rodičů, ze školy, z médií. Pokud zase ucítíme strach, je dobré, uvědomit si náš strach a chvilku ho pozorovat odkud se asi vzal, nehodnotit... zkontrolovat myšlenky....zjistit, odkud strach přichází, přijmout strach, poděkovat strachu, že nám ukázal, kde máme problém a až pochopíme náš strach, s vděčností ho propustíme.

Náš život je už dávno připravený a je jen na nás, jak s tím naložíme a kam zaměříme naši pozornost. Rozhodnutí je jen na nás, budeme si vážit a užívat každého nového dne a budeme žít Tady a Teď, nebo se zaměříme na něco co bylo a co už stejně nezměníme, nebo na budoucnost, na něco, co není vůbec jisté.....

Přeji všem krásné dny v přítomnosti