Astma a kašel
Astma a kašel
Astma
je strach, snaha uzavřít se před životem, vyjádření odporu, nesouhlasu s něčím, vydírání, útěk před něčím, s čím se nemohu vyrovnat, nerovnováha mezi mocí a bezmocí: „nemohu promluvit“ a „ nedostává se mi vzduchu“ při komunikaci s dominancí jiných lidí, touha po čistém vzduchu, potřeba povznést se nad něco, vznést se a odletět pryč, nedostatek vzduchu jako živlu. Také to jsou přehnané projevy lásky, kterou dáváme všem jen ne sami sobě.
Potlačené dominantní, mocenské požadavky, potlačená agrese, neklidná potřeba svobody, potlačovaný pláč
Často se cítíme být většími, důležitějšími a lepšími, než ve skutečnosti jsme. Máme snahu vyniknout, aby každý viděl, jak jsme dobří.
Astmatik se bojí nedostatku a tak rád bere. V příjmu a výdaji však musí být rovnováha, je třeba nedávat jen tam, kam je to pro mne zajímavé a příjemné, ale i tam, kde je to potřebné pro druhé. Výdej musí převažovat nad příjmem, vrací se mi jen to, co nejdřív rozdám - a Bůh ví kdy. Zrno musí zemřít, aby dalo klas.
Jak z toho ven?
Naučit se prosazovat, přijímat a vyjadřovat své myšlenky a pocity, naučit se komunikovat, otevírat se, uskutečnit své sny, být pro sebe vším, být sám sebou, uvolnit se a zbavit se pocitu strachu, úzkosti a odporu. Přijmout se a milovat sám sebe.
Kašel
Touha křičet do světa, vnímejte mě, poslouchejte mě.
Člověk, který více či méně často kašle bez zjevné příčiny, většinou něco snadno podráždí. Má velkou vnitřní kritiku. Kašel je upozorněním, že jeho srdce touží po větší toleranci, především vůči sobě samému. I když podráždění vzniká jako reakce na zevní události nebo osoby, v nitru to zároveň nastartuje kritiku vůči člověku samotnému. Kýchání souvisí s tím, co pochází zvnějšku, a kašlání s tím, co se děje v nitru člověk
Pokaždé, když zakašleš bez zjevné příčiny, si udělej čas na to, aby ses zastavila a uvědomila si, co se ti při kašli honilo v hlavě. Vše se ti v mysli míhá tak rychle a automaticky, že si často neuvědomuješ, že kritizuješ sama sebe nebo že se nepřijímáš taková, jaká jsi. To ti pak brání v tom, abys mohla řádně „
nadechovat“ život a žít jej naplno tak, jak si to přeješ. Nejsi tím, čím si myslíš -jsi mnohem víc. Od okamžiku, kdy si uvědomíš nějakou vnitřní podráždenost, buď k sobě tolerantní tak, jak bys chtěla, aby ostatní byli tolerantní k tobě.