Důležité pro nás je uvědomit si, že jsme duše, duše je bezpohlavní, jen při každé inkarnaci si bere na sebe určitý kabát, v podobě těla.

Někdy si totiž říkáme, že máme smůlu v životě, že se nám nedaří, že přicházíme o peníze, nebo, že žádné nemáme, že máme smůlu na partnery, ale opravdu máme smůlu? V určité fázi našeho života se tomu dá říct smůla, ale jak člověk postupně duchovně roste, začíná mu celý jeho život zapadat do takové mozaiky a začíná chápat, že nebýt toho a tamtoho by nebyl tam kde je teď, nebo by nepotkal toho, s kým je teď.....

Celý náš život máme na výběr, máme svobodnou volbu v rozhodování, buď budeme žít v sebelítosti, tím pádem jako by jsme nežili, spíš je to takové umírání za živa. Nebo je druhá možnost, že se sebereme, řekneme si a dost, začínám žít, minulost nezměním, ale mohu být vděčný za přítomnost.