Meduňka lékařská
Meduňka lékařská
Sbíraná část
list
Podporuje
relaxaci a spánek, normální trávení, hormonální rovnováhu, normální činnost oběhové soustavy, kognitivní a duševní zdraví, pozitivní náladu, normální funkce dýchacího systému, antioxidační procesy v těle
Meduňka bývá jedním z prvních pěstitelských úspěchů u začínajících zahrádkářů. Snadno se pěstuje, rozmnožuje, je vytrvalá, krásně voní a její použití nekončí pouze v léčivých čajích. Mladé listy jsou výborné do svěžích salátů, jako koření do různých pokrmů, stejně tak i do nápojů. Její květy jsou velkým lákadlem pro včely a další opylovače.
V lidské kultuře, v historii léčitelství, je meduňka považovaná za jednu z nejvyužívanějších léčivek. Od statutu všeléku se postupně vyselektovala v jednu z hlavních bylin vhodných pro zmírnění stresu a celkové zklidnění duševního stavu.
Popis rostliny
Vytrvalá, aromatická bylina. Oddenek je víceméně horizontálně rostoucí a větvený. Lodyha je čtyřhranná, bohatě větvená, přímá až poléhavá. Dorůstá do výšky kolem 80 centimetrů. Řapíkaté listy mají eliptický tvar. Bledé, růžově modré (někdy žlutobílé) květy rostou přisedle v úžlabích listenů. Tvoří řídké, 4–12květé lichopřesleny. Kalich a koruna jsou dvoupyské. Plody jsou tvrdky. Kvete červen a červenec.
Původ a rozšíření meduňky
Původně pochází pravděpodobně ze Středozemí a Přední Asie. Na našem území se často pěstuje na zahrádkách. Občas také zplaňuje.Vyhovují ji slunná místa a těžší, živinami bohaté půdy. Snadno se rozmnožuje, buď výsevem nebo dělením trsů.
Známá je už 2000 let
Její využívání pro podporu zdraví člověka sahá nejméně 2000 let zpátky do starověkého Řecka. Slovo melissa pochází z řeckého jazyka, znamená včela. Staří Řekové prý dávali do prázdných včelích úlů snítku meduňky, věřili, že to pomůže k brzkému nastěhování včel a jejich dlouhému setrvání. Tou dobou byla meduňka považována za všelék.
V průběhu věků lidé přiřknuli této bylině mnoho různých schopností. Například její vliv na dlouhověkost nebo například schopnost pomoci ženám najít štěstí v lásce. Švýcarský alchymista Paracelsus (1493-1541) nazýval meduňku elixírem života.
V Mattioliho středověkém herbáři se můžeme dočíst: „Melissa má znamenitou dobrou moc, kterou posiluje a občerstvuje srdce, zvláště, když bývá trápeno času nočního, když se bouří a nedá spáti.“ Známé jsou také karmelitánské kapky, které poprvé vyrobili pařížští karmelitánští mniši v roce 1711. V těchto kapkách je hlavní surovinou právě meduňka, dále pak citrónová kůra, muškátový oříšek a skořice. Tyto kapky měly podporovat především dobrou náladu.
Dnes se meduňka stále hojně používá a to ve formě čajových směsí, tinktur, sirupů, kapslí atd. V lidovém léčitelství je známá směs listů meduňky, kořene kozlíku a chmelových šištic (ve stejném poměru) pro podporu přirozeného spánku a uvolnění.
Používá se ve farmaceutickém i kosmetickém průmyslu.
Sbírá v suchém a chaldném odpoledni
Největší obsah účinných látek bývá těsně před květem rostliny. Sbíráme tedy v období června až července, za suchého a chladného počasí, v odpoledních hodinách. Sušíme ve stínu, pokud možno rychle. Při umělém sušení nepřekračujeme 40 °C.
Vnitřně užíváme nejčastěji v podobě nálevu, klidně dva až tři šálky denně. Můžeme spařit čerstvé listy nebo použít sušenou řezanou drogu (čajová lžička na šálek vody).
Poznámka: Pěstování meduňky je sice nenáročné, avšak pozor by si měli dát zejména zahrádkáři ve vyšších polohách nebo všude tam, kde bývá tužší zima. Rostlina je náchylná k vymrzání a tak se doporučuje na zimu překrývat například chvojím. Na vhodném místě může meduňka úspěšně růst klidně i deset let.
Obsah účinných látek
- silice (citral, citronelal, geraniol)
- třísloviny