Kostival lékařský

Kostival lékařský

Symphytum officinale L.
Sbíraná část
kořen, výjimečně list
Podporuje
nemůžeme bohužel uvádět žádné účinky

Kostival neboli také „černý kořen“. Za svůj lidový název vděčí uhlové barvě oddenku, který je uvnitř bělavý. Bylina má doby své největší slávy datované do středověku a její léčivé schopnosti se stále využívají hlavně v podobě mastí a obkladů.

 

Své využití najde i u zahrádkářů. Je skvělým podrostem velkých keřů a stromů, stejně tak přídavkem do kompostu, který obohatí o dusík a minerální látky, čímž se urychluje a zefektivňuje kompostování.
 

Bylina s černým oddenkem a modrofialovými květy

Vytrvalá bylina s drsnými chlupy. Řepovitý oddenek se vertikálně noří do půdy až 30 cm pod povrch. Je vícehlavý, někdy větvený, tlustý až 3 centimetry, dužnatý. Na povrchu má černou barvu, uvnitř je bělavý.
 
 
Lodyha je přímá, roste do výšky kolem 80 cm. Je pokryta štětinovitými chlupy, křídlatá až hranatá, v horní části mírně větvená. Spodní listy jsou kopinaté a zužují se v silný řapík. Horní listy jsou přisedlé, s čepelí sbíhající po lodyze až 30 centimetrů dlouhé, s vyniklou síťnatou žilnatinou, oboustranně chlupaté.
 
 
Modrofialové zvonkovité květy rostou v mnohokvětých dvojvijanech a vijanech. Kvetou postupně od května do července. Plody jsou tvrdky.
 

Najdete ho v nížinách i horách

Roste v Evropě a Asii. Z Irska a ze severního Španělska až do východní Evropy a dále do západní Sibiře. Chybí nebo je vzácný na jihu i severu Evropy.
 
 
V České republice se vyskytuje hojně po celém území od nížin až po hory. Na nejvyšších horách jen zavlékaný k horským chatám a podél turistických cest.
 
 
Daří se mu na vlhkých písčitých, hlinitých i jílovitých půdách, bohatých na živiny. Často ho můžeme spatřit v příkopech, na rumištích, v křovinách podél potoků a řek, na ruderálních stanovištích nebo vlhkých loukách a v lužních lesích.
 

Významná léčivka už od středověku

Řecký lékař a botanik Pedanius Dioscorides (1. stol.) píše o kostivalu ve své encyklopedii – De materia medica. Ve středověku patřil kostival k významným léčivkám. O jeho používání se zmiňuje již sv. Hildegarda z Bingenu (12. stol.) ve spisech
Consolida. P. A. Mattioli (16. stol.) popisuje ve svém herbáři kostival a jeho jednotlivé použití. Nejčastěji se používal zevně ve formě obkladů, zásypů, náplastí a mastí. Mattioli doslova píše: „ Celkem vzato mají všichni ranlékaři pěstovati tento svalník a velice si ho vážiti, neboť jest užitečný a léčivý na všeliké rány, průtrže, úrazy a škody.“

V dnešní době se kostival opět dostává na výsluní. Hlubšímu zkoumání je podroben hlavně jeho chemismus.

Sbírá a suší se především kořen

Kořen sbíráme nejlépe na jaře ještě před začátkem vegetace nebo pak na podzim. Omyjeme ho ve studené vodě a očistíme od zelených částí, rozpůlíme. Sušíme na slunci nebo uměle v sušárně, kde teplota nesmí být vyšší než 45 °C. Správně usušená droga je pak tvrdá a křehká, na lomu bílá, chutná hořce. Při dobrém uchování může vydržet i více let. Použít lze i čerstvý rozstrouhaný kořen.
 
 

Obsah účinných látek

 

 

 
 
 
 
 

 

  • slizové látky
  • třísloviny
  • alkaloidy (symphytocynoglossin, konsolidin, konsolicin atd.)
  • organicky vázaný vápník