Komonice lékařská

Komonice, pastva pro oči nebo pro koně? Komoň je totiž zastaralý knižní až poetický název pro koně svíraného uzdou, tedy koně jezdeckého. Použití této byliny jako pícniny má spíše historický charakter. Stejně tak medonosnost je vlastností spíše danou v pozadí. Co ale přetrvává v lidských tradicích až dodnes, je odkaz jména druhového. Lékařské použití komonice popisuje ve svém díle už starořecký lékař Pedanius Dioscorides.

Dvouletá bylina, která dorůstá klidně až do výšky 170 centimetrů. Lodyha se rozvětvuje již odspodu, je vystoupavá až vzpřímená. Trojčetné listy rostou střídavě, jsou dlouze řapíkaté, eliptického až vejčitého tvaru, na okrajích řídce zoubkaté. Drobné žluté kvítky tvoří hroznovité květenství. Sladce voní. Plodem je lusk s jedním až dvěma semínky. Kvete od června do září.

V Evropě rozšířený druh. Izolovaně se vyskytuje v Malé Asii, Iránu, Himálaji. Postupně byla zavlečena i do obou Amerik, do jižní Afriky a jižní Austrálie. Na našem území ji najdeme růst v teplejších oblastech nižších poloh. Roste na suchých stráních, rumištích, skládkách, kamenitých valech, kolem cest, na různých ruderálních místech. Vyhovují jí neutrální až alkalické půdy, sušší slunná stanoviště. Občas ji můžeme spatřit i pěstovanou v zahradách.

Ve starověku se v lékařství používala především semena komonice. Mlela se z nich mouka a užívala se podobně jako ta ze semene lněného. Podle Mattioliho středověkého herbáře se komonice nejvíce uplatňovala zevně. Přikládala se přímo utlučená rostlina nebo obklady z lněných šátků, máčených ve vodě z komonice vypálené. To mělo působit téměř na všechny zevní bolesti a také při zanícených očích.

 

V dnešní době víme, že působení komonice je protizánětlivé, že zvyšuje kapilární odolnost a periferní prokrvení. Obsažený kumarin působí mimo jiné proti nespavosti. Ve směsích se pak používá při problémech s trávením.

Sbíráme kvetoucí nať nebo zdrhujeme pouze květy v období od června do srpna. Sušíme v přirozeném teple. Při umělém sušení by teplota neměla překračovat 35° C.

 

Nejčastěji se používá ve formě macerátu (lžička řezané drogy na šálek vody). Nálev se používá spíše jen výjimečně. Celkem časté je také použití v různých čajových směsích. Droga působí poměrně silně. Je nutné dávat pozor na možné předávkování, které by mohlo vést k ospalosti, závratím, dávení a bolesti hlavy. Obvyklá denní dávka se pohybuje maximálně kolem 4 gramů řezané sušené drogy. Vyšší dávkování je možné pouze při přesně indikovaných případech. Nedoporučujeme ani dlouhodobější užívání. Zcela nevhodné je užívat komonici v případě osob s poruchami srážlivosti krve. Zevně používáme ve formě obkladů, náplastí a k omývání pro změkčení a tišení hojících se ran.