Hloh obecný
Sbíraná část: květ, list s květem, plod
Podporuje
normální činnost srdce, normální činnost kardiovaskulárního systému, krevní tlak, relaxace, usínání, vylučování, pročištění, normální krevní oběh, transport kyslíku, menopauzální komfort, prokrvení mozku, paměť
Hloh je znám pro své charakteristické červené plody – hložinky, pro krásné bílé až nažloutlé květy a také pro jejich nelibou vůni. Patří do čeledi růžovitých, kam spadá i rod kontryhelů. Oba rody jsou z pohledu taxonomického členění dosti problematické. V přírodě dochází k časté hybridizaci vícero druhů, což značně zvyšuje variabilitu druhu a také přináší své problémy při určování rostlin v terénu. Na účinky hlohu to ale velký vliv nemá, nejedná-li se o okrasné kultivary.
Veliký keř či stromek ve všech odstínech zelené
Trnitý keř dorůstá výšky až 4 metrů, ve formě malého stromu pak až 10 metrů. Větve mají našedlou barvu a spodní část kmene je pokryta rozpraskanou borkou. Kořen je značně členitý a sahá hluboko do země. Listy jsou 3–5 laločné, obvejčité až elipsovité, vroubkovaně zubaté na okrajích, na líci v barvě olivové až tmavě zelené, na rubu spíše světle zelené. Květenství je tvořeno z 5–12 květů. Plody jsou malé kulovité malvice, barvy hnědočervené až tmavě červené, visící na ohnutých stopkách a obsahují 2–3 pecičky v jádře.
Evropská rostlina, kterou najdeme téměř všude
Původní evropský druh, jehož areál rozšíření sahá od Středozemního moře ke Skandinávii a od Britských ostrovů k Černému moři. U nás v Čechách roste dosti hojně zejména v nížinách a pahorkatinách.
Dobře se mu daří v listnatých a smíšených lesích, v prosvětlených borech, v lužních lesích, v údolích kolem řek, na mezích i prosluněných stráních. Půdy, většinou svěží a bohaté na živiny, hlinité až jílovité, spíše vlhčí, mírně kyselé až mírně bazické.
Užití v lidovém léčitelství
Použití hlohu v bylinkářství se v průběhu času značně proměnilo. Podle Mattioliho herbáře se pálila voda z červených bobulí jako lék na ledvinové kaménky, hlohyně se též používaly k zastavení přílišné stolice. Kořen hlohový na drobno utlučený a přiložený na tělo prý zase vytahoval ven třísky, trny, šipky a podobné věci.
Dnes je hloh pevně spjatý se srdcem a kardiovaskulárním systémem. Jeho podpora srdeční činnosti a krevního oběhu je podpořena vědeckými studiemi a je častou součástí moderních medikamentů. Hloh působí pomalu. Je důležité dbát na pravidelnost a vytrvat. Nemá vedlejší účinky, ale není vhodné ho kombinovat s jinými léky na srdce (případně až po konzultaci s lékařem).
Hloh obecný je též vhodný při problémech s usínáním, neboť podporuje přirozenou relaxaci. I obyčejný šálek nálevu, ideálně dochucený medem, má příjemný relaxační účinek, zklidňuje nervové napětí a tím uvolňuje mysl.
Podzimní sběr i využití v kuchyni
Plody sbíráme až na podzim, obvykle v září, nebo říjnu. Sušíme je při umělém teple (do 70 °C), dbáme na správné prosušení – v opačném případě hrozí plesnivění. Květy a list sbíráme počátkem rozvinutí, obvykle v květnu, suší se ve stínu, při umělém teple (do 40 °C), při nesprávném sušení často hnědnou.
Nejúčinnější lékovou formou je tinktura z květních pupenů. Často se ale používají i nálevy z řezané drogy, kdy se používají 2 čajové lžičky na šálek vody (2–3 šálky denně).
Hložinky mají své užití i v kuchyni. Jsou nasládlé až jemně trpké. Vaří se z nich džemy, marmelády a povidla. Možností jsou také různé likéry a vína. V období sběru tradičního šípku tedy zbystřete a rozhlédněte se po okolí. Dost často se tam někde červená další skrytá síla přírody.
Obsah účinných látek
- flavony
- aminopuriny (adenin, adenosin a guanin)
- třísloviny a silice
- deriváty triterpenové (kyselina ursolová, oleanolová, krategová
- vitamíny C a B