Čepel řapíkatých listů je kopinatá až vejcovitá, na okraji ostře pilovatá, obvykle téměř lysá (žláznatá). Listy mají zelenou nebo červenozelenou barvu.

 

 

Květenství tvoří zkrácený, hustý, kuželovitý lichoklas. Drobné kvítky jsou světle růžové až světle fialové barvy. Kalich úzce trubkovitý, členěný v trojúhelníkovité cípy. Plody jsou tvrdky. Celá rostlina příjemně aromaticky voní.

 

 

Pochází pravděpodobně ze západní Evropy. Pěstuje se v mírných klimatických pásmech celého světa. U nás se vyskytuje především v teplejších oblastech.

 

 

Vyhledává těžké, vlhké půdy. Na lehčích půdách často vymrzá. Zplaňuje na vlhkých místech v obcích a v jejich blízkém okolí – vlhké příkopy, břehy návesních rybníků, podmáčené louky.

 

První kulturní klony vznikly pravděpodobně už ve středověku v západní Evropě. Dnes je pěstována v polních kulturách jako surovina pro získávání silice pro farmaceutický, potravinářský a další průmysl.

 

 

Mattioliho středověký herbář obsahuje kapitolu o mátě, kde popisuje tři v té době známé druhy – máta špičatá, máta srdeční a máta planá. Toho času se často používal sušený nebo i čerstvý kořen. Mátové listí se svařovalo s mlékem, nebo také s vínem, či vodou. Píše se zde, že mátová vůně posiluje mozek i paměť, působí dobrou mysl a dává chuť k jídlu. Už ve středověku se vědělo o působení máty na zažívací trakt. Mnoho se také píše o zevním použití, z kterého nám v současném léčitelství tolik nezůstalo. Ze suché máty se tloukl prášek, který se dále zadělával s kvasem a používal do obkladů a náplastí. Máta utlučená se solí se užívala na zasypávání ran po kousnutí vzteklými psy. Pytlíček s mátovým listím se přikládal přes noc na temeno hlavy. Odjímal prý hleny a dělal hlavu lehkou. V tomto výčtu by se dalo ještě dlouze pokračovat.

 

 

Nejlépe je sbírat listy na počátku květu. Mělo by být sucho a ideálně doba kolem poledne. Silice se totiž v listech tvoří přes den. Sušení by mělo rychle probíhat ve stínu. Při dlouhém sušení droga hnědne. Umělá teplota v sušičkách by neměla překračovat 35 °C.

 

 

Máta se nejčastěji užívá v nálevu. Pro její příjemnou chuť se často popíjí jako čaj (cca 1 čajová lžička na šálek). Známé jsou také inhalace a koupele.